Kristýna Himmerová

Staroměstská radnice je v plamenech, kolem se střílí, lidé jsou v budově uvězněni. Kdo by se pokusil dovnitř proniknout, riskoval by svůj život. Dnes stoletá Marie Dubská to udělala.

Walteru Fischlovi bylo pár měsíců, když se jeho rodiče rozvedli, otec při rozvodu uvedl „z rasových důvodů“. Matka pak za války dokázala ochránit sebe i dítě falešnou identitou. Nejbližší příbuzní ale zahynuli ve vyhlazovacích táborech.

Michael Kocáb se vždy považoval za hudebníka. Politikem se stal neplánovaně. V listopadu 1989 zprostředkoval klíčová jednání mezi komunisty a opozicí. Hned poté se ujal možná nejzásadnějšího úkolu té doby: co nejrychleji vyprovodit sovětské okupanty.

Antonín Pavel Kejdana žil od roku 1958 v tajné řeholní komunitě. Musel manuálně pracovat, jen ve volném čase mohl studovat filozofii, řečtinu, dogmatiku. Sotva přijal první řeholní sliby, odvezli ho v roce 1961 z výslechu rovnou do vazební věznice.

Zkušenost války ho přivedla k medicíně i do řad komunistické strany. To druhé byl omyl a rozpoznal ho záhy, medicíně naopak zůstal věrný. Vladimír Beneš, jeden ze zakladatelů české neurochirurgie, zemřel ve věku sta let.

Dopravní nehody, rvačky v hospodě, kšeftování s benzínem – jen některé z projevů mnohdy nepříjemného soužití se sovětskými vojáky. Čechoslováci vedle nich žili třeba v Mladé Boleslavi, Vysokém Mýtě nebo Frenštátu pod Radhoštěm.

V mrazech roku 1929 bruslila na Vltavě. Pamatuje si flašinetáře u hřbitovů i osmdesáté narozeniny prezidenta Masaryka. Před válkou chodila do Sokola, v květnu 1945 stavěla barikády. Pražská sokolka Věra Kazdová oslavila sté narozeniny.

Lituji, že jsem byl aktivním nástrojem chybné sovětské politiky, přiznal generál Eduard Vorobjov, který se v srpnu 1968 podílel jako velitel roty na invazi do Československa. Po sametové revoluci velel odchodu okupační sovětské armády z naší země.

„Když člověk nebyl na výtvarné škole, a tím pádem neměl později šanci být ve fondu výtvarných umělců s razítkem v občance, neměl právo ani koupit si slušný papír, dobrý štětec nebo slušnou barvu,“ říká malíř Tomáš Císařovský.

Hynek Faschingbauer svolal v listopadu 1989 v Domažlicích první demonstraci. “Přišlo mi samozřejmé, že my zdravotníci nemůžeme být lhostejní k násilí na nevinných lidech,” vzpomínal domažlický lékárník a bývalý lékař.

Když v Maďarsku vypuklo 23. října 1956 povstání, rozhodl se s kamarády zničit rušičku, aby se k obyvatelům Brna dostaly pravdivé informace o boji Maďarů proti režimu. Plán překazilo udání.

Riskantní přelet do Rakouska uskutečnil s tříletým synem na zádech. „Řekl jsem si – smrt, nebo život. Nechtěl jsem v tomto systému žít.“ Jeho čin fascinoval rakouská média.

Pro Vladimíra Špidlu znamenaly události roku 1968 a 1969 zhroucení životní víry. Z výslechu v srpnu 1969, kdy režim brutálně potlačil protisovětské manifestace, si odnesl posttraumatický šok.

Po likvidaci mužských klášterů se komunisté v červenci 1950 pustili i do ženských řeholí. Akce Ř se ale ukázala být nad jejich síly. Obětavých jeptišek se nedokázali ze dne na den zbavit.

Symbolickou tečkou za odchodem sovětských vojsk byl koncert Adieu C.A., na kterém zahrál s Pražským výběrem americký hudebník Frank Zappa. Odlet posledního vojáka přímo z koncertu Sověti nepovolili, generál Vorobjov odletěl do Moskvy o tři dny později.

Po procesu s Miladou Horákovou a spol. začali komunisté hledat nepřátele ve vlastních řadách. Ze zrady obvinili 14 vysoce postavených komunistů. Jedním z nich byl Otto Šling. Jeho anglická žena skončila ve vězení, synové putovali po dětských domovech.

Věra Biněvská-Holuběva patřila mezi nejmladší vojačky v 1. československém armádním sboru v SSSR. Ve čtrnácti se účastnila jako radiotelegrafistka bojů na Dukle. Její starší sestra Vanda se stala jednou ze dvou žen-snajperek čs. sboru.

Devět dní po konci války pochodovali vojáci a vojačky 1. československého armádního sboru v SSSR Prahou za nadšeného jásotu. Na Staroměstském náměstí je z tribuny zdravil prezident Beneš, který se den předtím vrátil z exilu.

Dne 26. října se dožívá sta let paní Marie Dubská, patrně poslední žijící přímá účastnice bojů o Staroměstskou radnici během květnového povstání v roce 1945.