Miloslav Lubas

Jaroslava Poláková nikdy nezapomene na čtvrtek 19. ledna 1989, kdy se její syn nevrátil domů z demonstrace na Václavském náměstí. Policisté ho odvezli do Bartolomějské ulice, kde ho zmlátili, až necítil nohy.

Alexandr Neuman byl 10. prosince 2011 u setkání Václava Havla s dalajlamou. Ten poté okamžitě do Prahy povolal tibetského lékaře. Svého přítele ale nezachránil, Václav Havel zemřel 18. prosince 2011.

František Schnurmacher přežil holocaust jako jeden z mála z rozvětvené židovské rodiny z Běhařova v Pošumaví. O svých zážitcích z války vyprávěl až v roce 1982 příteli, který ho natočil na magnetofon. Nahrávku poskytly jeho dcery Paměti národa.

Přes 17 tisíc československých vojáků čekalo před čtyřiceti lety u severních hranic na rozkaz, aby vtrhli do Polska. Operace Krkonoše měla potlačit vzrůstající odboj proti komunistické vládě, který reprezentovalo nezávislé odborové hnutí Solidarita.

V listopadu si připomínáme kvítkem vlčího máku hrdinství těch, kteří bojovali za naši svobodu. Jedním z nich byl Jozef Gula jako člen elitní paradesantní brigády.

První kremaci provedli v Liberci v krematoriu dokončeném již v srpnu 1917. Až do zániku Rakouska-Uherska muselo být zapečetěné, pohřby žehem byly na území monarchie zakázány.

V roce 1970 poslal soud do vězení tři mladíky zaměstnané v dolomitových jeskyních Bozkov: Jeníka, Doubka a Dolenského. Čím se provinili? Měli nevhodnou nástěnku, z amplionu pouštěli Svobodnou Evropu a zpívali protiokupační písně.

V liberecké Divadle F. X. Šaldy rozdmýchal sametovou revoluci a pomohl ji rozšířit po celém Liberci. Zemřel v pátek 16. října po vážné nemoci ve věku 77 let.

Utrpení židovského obyvatelstva neskončilo s válkou. Židé umírali v létě 1945 při poválečných pogromech v Polsku a v září 1945 i v Československu. Ten nejznámější se odehrál před 75 lety, 24. září 1945, ve slovenských Topoľčanech.

Čtrnáctiletý Leonid „Levko“ Dohovič se nechtěl smířit se sovětizací Podkarpatské Rusi a za šíření protisovětských letáků putoval na deset let do gulagu. Trest ho nezlomil, z lágru kopal tunel.

Vojnu na dobu neurčitou trávili „nepřátelé státu“ otrockou prací v dolech a na stavbách u Pomocných technických praporů (PTP). Vznikly před 70 lety a dřina v nich nebyla žádná legrace, jak popisuje román Černí baroni.

Miroslav Jeník a jeho bratr zachránili 21. srpna 1968 v Desné v Jizerských horách hořící ženu. Pohotově ji odtáhli z ulice, kterou zachvátily plameny a pustošily exploze po havárii vozu okupační sovětské armády.

Po pekelných výjevech, které vyvolaly vzpomínky na nedávnou válku, rozpoutali samozvaní mstitelé v Ústí nad Labem hon na sudetské Němce. Psal se 31. červenec 1945 a ve městě panovalo nesnesitelné vedro.

Jakmile Rudá armáda dobyla Užhorod, Stalinův diktátorský režim tam začal okamžitě upevňovat moc. Bez ohledu na to, že se Sověti nacházeli na území, které před válkou náleželo Československu. To s odstoupením Podkarpatské Rusi souhlasilo 29. června 1945.

Odporná šikana, ztracené roky života. Taková byla pro Pavla Mahdala vojna za Husáka v letech 1983 až 1985. Jedinou světlou vzpomínkou byl bouřlivý aplaus na Strahově při poslední spartakiádě. Předcházel jí ale nácvik, při kterém šlo o život.

Před třiceti lety se splnilo přání, které nejčastěji skandovali lidé na náměstích v listopadu 1989: Svobodné volby! Do volebních uren vhodilo 8. a 9. června 1990 svůj hlas 96 procent voličů, ačkoli už k volbám povinně nemuseli.

Komunistický režim nenáviděl Otakar Raulím až do konce života. V roce 1949 poznal jeho zrůdnost ve smutně proslulém Domečku na Hradčanech, kde Státní bezpečnost vyslýchané krutě mučila.

Rozpoutali bouři nevídaných a neslýchaných ukrutností, postihla je nelítostná vichřice hněvu. Nacismu a Hitlerovi oddaní Němci v bývalých Sudetech Sovětskou armádu nevítali. Před 75 lety měli oprávněné obavy o své životy i majetek.

Šestadvacetiletý Hauptsturmführer Walter Hauck prokázal svou zvěrskou krutost již v roce 1944 ve francouzském městě Ascqu, kde Němci usmrtili přes 80 civilistů. V Leskovicích jeho muži házeli do ohně ženy svázané dráty.