Rudolf Babula se narodil 4. února 1906 v Pitíně na Uherskobrodsku. Jeho otec, zedník Josef Babula, bojoval v první světové válce na italské frontě. Matka Františka, rozená Bartošová, byla v domácnosti. Po maturitě na Reformním reálném gymnáziu v Uherském Brodě byl v roce 1927 přijat ke studiu na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké v Praze.
Nechtěl opustit rodné místo
Členem nové církve založené na učení Mistra Jana Husa byl přitom prakticky od jejího založení, tedy ještě v době svých středoškolských studií. V roce 1929 byl v pražských Dejvicích vysvěcen na kněze. Zároveň byl v témže roce ustanoven zástupcem faráře ve slovenském Zvolenu.
Mimo roční přestávku v letech 1933–34, kdy působil v Brně-Tuřanech, strávil na Slovensku celkem šest let. Pro svou všeobecnou oblíbenost a zápal byl v roce 1934 jmenován farářem v náboženské obci Bratislava. Hned rok nato byl ale na vlastní žádost přeložen do Znojma, aby následně roku 1938 definitivně zakotvil v Uherském Brodě, kde byl jmenován nejprve pomocným duchovním a poté farářem místní náboženské obce.
Narození syna a válka
.jpg)
Kromě kazatelství se Babula věnoval i propagační a publikační činnosti. Jeho články byly pravidelně otiskovány mj. v oficiálním týdeníku Církve českoskovenské husitské Český zápas. Byl také vynikajícím hudebníkem, hrál na varhany a sám pořádal duchovní koncerty. Stal se iniciátorem nové úpravy původního starého kostela sv. Jana Křtitele, později kostela Církve československé.
Protože husitská církev nestanovuje potřebu celibátu, mohl i Rudolf Babula uzavřít sňatek s učitelkou obecné školy Věrou Ningerovou. V roce 1938 se manželům narodil syn Václav.
Po německé okupaci zbytku Československa v březnu 1939 odmítal Rudolf Babula jen nečinně přihlížet a ihned se aktivně zapojil do domácího protinacistického odboje. Na jaře 1939 začal spolupracovat s ředitelem uherskobrodského pivovaru Františkem Měšťanem v propagačním oddělení největší odbojové organizace Obrana národa a později patřil k hlavním představitelům lokální odbojové skupiny Hnutí za svobodu na Uherskobrodsku. Během okupace několikrát uvízl v síti gestapa a byl vyšetřován, zejména v roce 1943. Pro nedostatek důkazů byl však vždy propuštěn.
Pomáhal až do konce
V srpnu 1944 se František Měšťan, někdejší zástupce okresního velitele Obrany národa v Uherském Brodě, sešel v Bystřici pod Hostýnem s velitelem výsadku Clay Antonínem Bartošem. Ten Měšťana ustanovil velitelem v oblasti Uherskobrodska. K jeho nejbližším spolupracovníkům se zařadili jeho dřívější kolegové z odboje, zaměstnanec muzea štábní kapitán Josef Pelant a právě farář Rudolf Babula, který se koncem roku 1944 spojil mimo jiné i s Jaroslavem Šperlem z desantu Carbon.
Parašutistům z obou výsadkových skupin obětavý duchovní zajišťoval spolu s manželkou Věrou jídlo, ošetření i léčiva, úkryty a pomáhal přijímat výzbroj shazovanou letadly. Celá organizace však byla infiltrována konfidenty gestapa a i Babulův osud byl zanedlouho zpečetěn.
Ze svatebního obřadu do Kounicových kolejí
13. února 1945 v dopoledních hodinách ještě stihl odsloužit svatební obřad. Doma už na něj ale čekali příslušníci brněnského gestapa, kteří ho odvezli do nechvalně proslulých Kounicových kolejí v Brně. Nelidskému mučení statečně vzdoroval a nikoho ze svých spolupracovníků nevyzradil. Dokonce na konto gestapáckých vyšetřovatelů údajně pronesl: „Vy mne nebudete soudit, Tamten mne bude soudit“ a zbědovaně při tom ukázal prstem nahoru. Po celou dobu vazby musel mít ruce svázané za zády, a i přes brutální fyzické týrání opakovaně odmítal nabídku ke spolupráci.
Svědectví o Babulových útrapách ve vyšetřovací vazbě v Kounicových kolejích podal po válce jeho spoluvězeň z cely, gymnazista z Moravské Ostravy Miloslav Horák. Jemu farář předal svůj snubní prsten a pověřil ho předáním vzkazu manželce a synovi. Z Horákových poválečných dopisů adresovaných Národnímu výboru v Uherském Brodu se dozvídáme, že Rudolf Babula byl v noci ze 6. na 7. dubna převezen transportem KL 3 do Mauthausenu.
Zavražděni v podzemí
Osud tohoto transportu dlouho nebyl znám, neboť k němu neexistuje žádná písemná dokumentace. Po válce se nicméně právníkovi Oldřichu Kuncovi a diviznímu generálovi Emilu Fialovi díky svědectví Rakušana Františka Arnolda podařilo zjistit, kde transport skončil. V souhrnné zprávě o pátrací akci, uveřejněné v říjnu 1945 ve Službě repatriantům Kunc uvedl seznam 194 dohledaných osob z transportu.
V seznamu figuruje i jméno Rudolfa Babuly. Vyšlo najevo, že v Mauthausenu o transportu dopředu nikdo nevěděl, a proto ho velitel tábora zprvu odmítl přijmout. Nakonec se však nechal přesvědčit. Po celodenním stání venku a bití od příslušníků SS bylo 217 Čechoslováků z transportu KL 3 zavražděno v mauthausenském podzemí.
K prvnímu výročí úmrtí R. Babuly, kněze obdařeného pastorační moudrostí, laskavostí, obětavostí a kazatelskými schopnostmi, byla při vzpomínkové tryzně za účasti nejbližší rodiny, věřících i místního obyvatelstva v Husově sboru v Uherském Brodě faráři odhalena pamětní deska.
O Rudolfu Babulovi v rozhovoru pro Paměť národa krátce hovořila farářka Církve československé husitské v Uherském Brodě Iva Pospíšilová. K významným osobnostem uherskobrodského odboje patřil také prvorepublikový důstojník podplukovník Josef Pelant, který byl rovněž spolu s farářem Babulou popraven v Mauthausenu a na kterého ve svém vyprávění vzpomínal jeho syn, fyzik a univerzitní profesor Ivan Pelant.
