Pamětníci

Po mnichovu se snažil dostat na Západ a do československé armády zformované v zahraničí se nakonec dostal. Po válce vstoupil do řádu. Za obojí dostal „zasloužený“ trest – léta vězení. I jeho osud připomíná 11. listopad, Den válečných veteránů.

Leopold Färber, takřečený Hurvínek, by se v těchto dnech dožil 95 let. Na skauta, odbojáře a politického vězně z 50. let nezapomínají v domovských Boskovicích a nezapomínáme na něj ani my. Jeho příběh vyprávíme v brněnském Institutu Paměti národa.

Osmáci a deváťáci si vyslechli pro ně ne-představitelný příběh. Ludmilu Šeflovou jako velmi mladou komunistický režim poslal na deset let do vězení. Přinášíme první díl seriálu, který vzniká ve spolupráci magazínu Reportér, Paměti národa a Moneta Money Bank.

Před 80 lety 26. října 1943 byla založena 1. československá brigáda Jana Žižky z Trocnova, neprávem opomíjená jednotka, která bojovala ve druhé světové válce. Prošlo jí na tři tisíce Čechů, z nichž se třetina nevrátila domů.

Paměť národa uchovává jedinečný soubor osmi příběhů, které se odehrály v souvislosti s mimořádnými činy protikomunistického odboje. Jádrem první části svědectví je dnešní shrnutí obsažných záznamů rozhovorů s Josefem Mašínem – „Zabíjel pěšáky komunismu“.

O Janu Litomiském jeho přátelé mluví jako o výjimečném člověku: vzdělaném, veselém a laskavém, pohostinném. Jako o hluboce věřícím evangelíkovi s buldočí povahou. Nezlomili ho vyšetřovatelé StB ani bachaři na Borech.

Nacisté zavraždili její devítiletou kamarádku. Strýc byl během války popraven za partyzánskou činnost. Ani poválečná desetiletí jí mnoho klidu nepřinesla. „Po válce začal jazz, a najednou konec a kupředu, levá,“ říká v rozhovoru pro Paměť národa Borisa Kučerová.

Během několika krátkých měsíců se z pražských gymnazistů stali vyhladovělí, špinaví uprchlíci. Po katastrofě lodi Patria jim zbylo jen to, co právě měli na sobě. Přečtěte si ukázku z románu Barbory Šťastné Hotel Atlantic.

Jako dcera sedláka a zároveň starosty valašské dědiny obcházela za války chalupy, aby jejich obyvatele varovala před blížící se německou kontrolou. Udržet hospodářství nebylo za nacistické okupace snadné, osudovou ránu mu ale zasadila až komunistická kolektivizace.

Bylo mu šestnáct, když v roce 1977 viděl v televizi propagandistický snímek Atentát na kulturu. Komunistická agitka o zhýralosti „mániček“ na něho zapůsobila přesně opačně, než jaký byl záměr. „Uvědomil jsem si, že underground bude moje cesta,“ říká Jiří Suchan.

Během války zahynulo přes třicet jeho příbuzných. „Po válce jsem si říkal: buď to pro mě končí taky, anebo budu něco pořádného dělat, abych na ‚to‘ nemusel myslet.“ A dělal vědu. Podívejte se na trailer k dokumentu o Munkovi, který v červnu vyhrál cenu Emmy Awards.

Na středu 4. října připravila Paměť národa Severní Čechy spolu se Severočeským muzeem v Liberci komponovaný program u příležitosti mezinárodního Dne architektury a zároveň k 50. výročí otevření horského hotelu s vysílačem na Ještědu.

V Náhorním Karabachu žijí Arméni, vládnout mu ale bude Ázerbájdžán. Region je přitom alfou a omegou arménské národní identity. Proč a odkdy? A jak to souvisí s Ruskem? Co oblast vyléčí? Svědci a pamětníci promlouvají na stránkách Memory of Nations, Paměť národa.

Tím strašidelným příběhem v českobudějovické Kendeho vile by procházel bývalý československý četník, který mlátí české řezníky, mihnul by se Rudolf, ochrnutý učitel klavíru. A především: byli by v něm i další v koncentrácích zavraždění členové rodiny Kendeových.

Historie české menšiny v oblasti rumunského Banátu sahá až do dob habsburské monarchie. Po druhé světové válce však byly české rodiny označeny za nepohodlné a vystěhovány na nevlídnou step. „Nebylo náznaku, že bychom se někdy vrátili…“

„V pěti letech jsme museli začít říkat, že ‚budeme jako Che‘,“ vzpomíná kubánská spisovatelka a básnířka Ileana Álvarez González. „Ale já nechtěla být nikým jiným, já chtěla být Ileana, tak proč mě nutili hlásat, že budu jako Che?“

V domě Lutonských už všichni klidně spali, když teplou letní noc náhle přerušily rány na vrata. Za dveřmi stáli muži v kožených kabátech, kteří si odvedli bratra Jarmily Rychlíkové. Domů se vrátil až po dlouhých deseti letech.

Josef Hlava byl za komunismu „rebel“, mladší bratr Pavel se o politiku tak nezajímal. Oba se po „sametu“ vydali na přelomu tisíciletí za prací do USA. Shodou okolností zaznamenali největší tragédii moderních dějin Spojených států. Podívejte se na jejich svědectví.

Odešli za komunismu ilegálně za hranice. Jejich blízcí zůstali tady a netrpěli jen ztrátou části rodiny. Státní bezpečnost je u nás pak sledovala, pohrávala si s jejich city a vysílala je za dětmi na „přemlouvací návštěvy“.