Pamětníci

Hokejista Augustin Bubník byl s dalšími členy československé reprezentace pod vykonstruovanou záminkou odsouzen k těžkému žaláři. Jeho syn Gustav Bubník nyní připomene jejich příběh účastí na Běhu pro Paměť národa.

Když se druhá světová válka chýlila ke konci, bylo Miroslavu Mlynáři šest let. Přesto si příchod sovětských vojáků vybavuje velmi živě.

Češi bojovali ve vzduchu nad Anglií, v poušti Afriky u Tobruku, na východní frontě na území Ukrajiny a Polska, ve Francii u Dunkerque a při osvobozování území Československa. A nebyli to jen profesionální vojáci, ale i tisíce dobrovolníků, mužů i žen.

Baťovy závody dokázaly i ve třicátých letech 20. století rozšiřovat výrobu. Na nevídaný rozvoj Zlína vzpomínali Jan Čipera, syn Baťova finančního ředitele, a Zdenka Slezáková. Vizionář Tomáš Baťa zemřel před 90 lety.

Skaut Jiří Navrátil si odseděl jedenáct let. Když čtete operativní svazky StB z roku 1949, policejní spisy z jeho jedenáctiletého věznění, neubráníte se slzám. 

Vzpomínky na 21. srpen 1968: Sergej Magid přiletěl na ruzyňské letiště vojenským letounem antonov. Petra Erbanová nedošla ráno do práce, v Liberci ji postřelil sovětský voják.

Jakmile se seznámil s disidenty, nebyla pro Viktora Parkána cesta zpátky. Podepsal Chartu 77 a odstěhoval se na venkov, kde chtěl žít s rodinou. StB je ovšem z jejich domu záhy vyhnala.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 k nám vtrhly i jednotky dalších států Varšavské smlouvy. Zásadní rozhodnutí však padla v Moskvě a sovětská armáda tu zůstala přes 20 let.

Marii Chalupovou zatkla Státní bezpečnost v polovině roku 1949. Zrovna ukládala ke spánku děti v mateřské školce. Policisti jí oznámili, že za chvilku bude zpátky. Vrátila se za osm a půl roku.

Blíží se 30. výročí sametové revoluce, při níž přišla Komunistická strana Československa o svou absolutní moc. Jací lidé, s jakými životními osudy, se ke komunismu stále hlásí?

Gymnastka Věra Čáslavská dala najevo nesouhlas s okupací Československa před miliony diváků na celém světě, když na olympiádě v Mexiku odvrátila hlavu při sovětské hymně.

Pohraniční stráž mnohdy podcenila lidskou vynalézavost a ta narozdíl od tehdejšího Československa hranice nikdy neměla. Mořeplavec Oldřich Karásek využil k cestě za svobodou dovednost, kterou skvěle ovládal – postavil si loď a na ní pak doplul do Austrálie.

Martin Syka se dělí o osobní zpověď o svém otci, který byl od komunistického převratu politicky perzekuován. Přesto zůstal morálně silným člověkem a ke konci života namaloval přes sto portrétů různých světových osobností. Z uměleckých děl vznikla kniha.