Příběhy

Pád komunistického režimu otevřel cestu k alespoň částečné nápravě křivd, mimo jiné k restitucím kdysi ukradených majetků. Pro některé potomky starých selských rodů znamenal listopad 1989 především možnost začít znovu hospodařit.

Skaut Miroslav Kopt se i v nelidských podmínkách jáchymovských lágrů a uranových dolů zapojil do akcí protikomunistické skupiny, která vyvíjela zpravodajskou činnost.

Nezaměstnanost a bezdomovectví podle normalizační propagandy údajně neexistovaly. Jak to bylo ve skutečnosti?

Nedlouho po listopadu 1989 nastoupili někteří odpůrci komunismu k tajným službám. Patřil k nim i Vladimír Hučín: patrně jediný disident, stíhaný z politických důvodů i v demokratickém státě.

Říká se, že lidé z komunistických podniků zahraničního obchodu (tzv. pézetek) byli v listopadu 1989 nejlépe připraveni na změnu režimu a zavedení tržního hospodářství, že měli náskok před ostatními. Je to pravda? Skutečně výrazně uspěli?

Byla to euforie, po husákovské mrtvolnosti se začalo něco dít, popisuje historik Petr Placák na demonstrace z ledna 1989 v rámci Palachova týdne, které pomáhal organizovat.

V noci z 3. na 4. října 1941 obsadilo gestapo jinonický akcíz, ze kterého právě vysílali radiotelegrafista Jindřich Klečka s pomocníkem Antonínem Němečkem. Tehdy dvacetiletá Anna Nachtmannová poté zažila nejhorší chvíle svého života.

„Chtěli jsme žít svůj vlastní život a ne podle většiny. Podle toho, že se něco má,“ vysvětluje František „Čuňas“ Stárek, proč se zapojil do undergroundu.

Příběh československého ragbisty, který prošel Terezínem i Osvětimí, přežil zdrcující bombardování na konci války i pochod smrti.

Policejní brutalita při výsleších přiměla Vladimíra Hučína k ještě většímu "tlaku na pilu": Výbušninami vyhazoval do povětří vitríny KSČ, Lidových milicí či Svazu Československo-sovětského přátelství.

"Když svobodu nemáte, tak jste pro její získání schopni položit i život. A když ji najednou máte, tak občas nevíte co s ní," říká někdejší disident a mluvčí Charty 77 Stanislav Devátý.

Příběh českého undergroundového písničkáře Jindřicha Tomeše a Carole Paris, Pařížanky, která ho v roce 1982 unesla z Československa a propašovala do Francie.

Před 80 lety 17. září 1939 zaútočil na Polsko z východu Sovětský svaz. Sověti na polském území zatýkali československé vojáky a posílali je do gulagů. Jedním z nich byl Imrich Gablech.

Maďarsko se stalo po Polsku druhou zemí, v níž komunisté kapitulovali. O půlnoci z 10. na 11. září 1989 otevřelo hranice s Rakouskem, a umožnilo tak tisícům občanům NDR emigrovat přes Rakousko do západního Německa.

Cyklista Josef Wolf z Brna býval kdysi sportovní hvězdou, legendou, miláčkem davů. Úspěšně závodil na dráze i na silnici.

Když vypukla válka, ocitli se obyvatelé Hlučínska v nezáviděníhodné situaci. Oblast patřila po Mnichovské dohodě k Třetí říši a muže čekal povolávací rozkaz do wehrmachtu.

Začátek druhé světové války 1. září 1939 ukončil záchranu židovských dětí v tzv. kindertransportech, které organizoval Nicholas Winton s desítkami dalších pomocníků.

Marie Königovám dosáhla vrcholu v oboru informační věda, i když nikdy nevstoupila do KSČ. Dostala se k němu z nouze, protože v 50. letech nemohla studovat medicínu. Nakonec se stala historicky první profesorkou informační vědy v ČR.

Na náměstí Velké říjnové socialistické revoluce v Příbrami stála socha Klementa Gottwalda, hlavního strůjce rudého převratu u nás a „prvního dělnického prezidenta“. Před půlnocí 23. srpna 1978 přišel k soše Ondřej Stavinoha a umístil pod ni trhavinu.