Odpor proti nacistům

Štědrý večer za druhé světové války měl mnoho podob. V protektorátu lidé strádali nedostatkem potravin, v nuceném nasazení a na frontách navíc i steskem po domově. A strachem, že už nikdy neuvidí své blízké.

V roku 1942 začala ľudácka Slovenská republika posielať Židov do vyhladzovacích táborov. Eliho Vaga a jeho sestru Ester poslali rodičia samých do hôr, aby prežili. Dvanáctiročný Eli sa k tejto úlohe postavil statočne.

Generála Antonína Husníka oba totalitní režimy 20. století považovaly za hrozbu. Statečný voják pro Paměť národa vyprávěl svůj strhující příběh.

„Viděl jsem na Václaváku lidi brečet, řekl jsem si, že musím něco udělat.“ 19. listopadu 1939 šel s kamarádem do kina na Kristiána, v neděli na svaté přijímání. A v pondělí vyrazil na frontu. Připomínáme příběh Jiřího Pavla, i jemu patří Den válečných veteránů.

Právě před osmdesáti lety – 24. října 1942 – bylo v Mauthausenu popraveno 262 příbuzných a spolupracovníků parašutistů, kteří se podíleli na atentátu na Heydricha. Co se stalo s jejich dětmi? Nacisté je skoro tři roky věznili v utajení.

Jiří Kotyk od přelomu šedesátých a sedmdesátých let neúnavně sbírá svědectví lidí zejména z období 2. světové války. O jeho práci a o pardubických muzejních institucích jsme si povídali v tamějším Institutu Paměti národa.

Příběh Jana Maryšky známe díky jedinečné nahrávce ze začátku sedmdesátých let, záznam uchovávala jeho rodina a poskytla ho Paměti národa. Odkrývá překvapivé detaily dramatického osudu z prostředí československého domácího odboje za 2. světové války.

Volyňský Čech, vyučený krejčí a vycvičený výsadkář šestadevadesátiletý Václav Pirožek měl za sebou bitvy za 2. světové války na východní frontě na Dukle a v Nízkých Tatrách. Před dvěma lety nečekaně zemřel ve znojemské nemocnici na Covid.

Nacisté věznili tříletou dívku, její rodiče popravili. Dnes třiaosmdesátiletou Alenu Staňkovou navštívila skupina žáků z 8. třídy ZŠ Špitálská z Prahy 9. Zapojili se do projektu Příběhy našich sousedů a zpracovali příběh takzvaného svatobořického dítěte.

Baranova je klidná ulice na pomezí pražských Vinohrad a Žižkova, lemují ji činžáky postavené v první polovině 20. století. Za názvem najdeme příběh rodiny přesvědčených komunistů. Kdo tedy byl onen Baran? Mnoho lidí to nejspíš neví...

Maminka měla o synka strach, znepokojovala ji jeho plachost. A protože se znala s paní Svojsíkovou, manželkou zakladatele českého skautingu, přihlásila ho do junáckého oddílu. Zdeněk Zelený řečený Káďa nakonec naplnil svůj život neuvěřitelným dobrodružstvím.

Skupina potomků a příbuzných odbojářů, obětí holocaustu a vězňů nacistické totality se otevřenou výzvou obrací na poslance a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše. Ten veřejně označil statisíce občanů České republiky za fašisty a nacisty.

Boží mlýny prý melou jistě… Ale pomalu. Často se lidé, kterých se to týká, spravedlnosti za života nedočkají. Je to i případ protektorátního premiéra Aloise Eliáše, kterého před osmdesáti lety nacisté popravili. 

Dne 16. června 1942 se mělo konat v parku Národního muzea setkání tří odbojářů z Vysočiny z Dolních Vilémovic: pětadvacetiletého Aloise Denemarka, Jaroslava Kubiše a jeho bratra Jana Kubiše…

Kolo ukryté v koupelně, bomba v kuželníku… Rakev s leteckými kombinézami a další, dětská, pohřbená s padákem uvnitř. Bedna, ze které wehrmachtu na východní frontě vypadly vojenské věci vystlané… zase kusy padáku. I malé činy tehdy znamenaly velký risk.

Nebyly to pouhé milenky či přítelkyně. Všechny věděly, že nějak pomáhají odboji a riskují. Velmi. Tyto ženy stály po boku Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi. Věděly, že nasazují život pro něco, co je přesahuje.

Po dávkách mediální palby letošního kulatého výročí víte o Heydrichiádě všechno? Přesvědčíme vás o opaku. Jak si s atentátem poradili střelci za filmovou kamerou? Čekají vás trailery i celé filmy.

Heydrich, Gabčík, Kubiš, libeňská zatáčka, stanné právo, Lidice, bitva v kostele, Ležáky… Osmdesát let staré události k nám promlouvají s neutuchající naléhavostí a jsou stěžejní součástí naší národní paměti.

Pražský Karlov byl za květnového povstání v roce 1945 významným velitelským stanovištěm. Odtud úspěšně řídil boje na pravém břehu Vltavy, od Žižkova až po Braník, plukovník generálního štábu František Vejmelka. Po únoru 1948 se mu za to komunisté odměnili po svém.