Regiony

Češi v Kladsku přitahovali pozornost už v 19. století, i po sto letech pruské vlády totiž dokázali vzdorovat germanizaci. „Český koutek“ se po válce ocitl v Polsku, a oni se jako ‚Němci‘ proto museli vystěhovat. Někteří zůstali, jejich potomci se dodnes cítí Čechy.

František Faktor lesy okolo Českých Velenic dobře znal. I díky tomu se mu 30. října podařilo přeběhnout přes hranici s Rakouskem. Kulka československého pohraničníka ho zasáhla až na rakouském území.

Paměť národa Plzeňského kraje zve na speciální trasy procházek za plzeňským odbojem. S doprovodným komentářem dokumentaristy a pedagoga Víta Oliberia si je můžete projít 27. a 28. září. Jejich součástí budou i světelné projekce, videa i divadelní představení.

Gestapáci podezřívali v červnu 1942 obyvatele malého jihočeského městečka, že ukrývají parašutisty. Desítky lidí skončily na popravišti nebo v koncentračních táborech. Zabíjelo se zde i v květnu 1945, městečko během války přišlo o desetinu obyvatel.

Pražský Karlov byl za květnového povstání v roce 1945 významným velitelským stanovištěm. Odtud úspěšně řídil boje na pravém břehu Vltavy, od Žižkova až po Braník, plukovník generálního štábu František Vejmelka. Po únoru 1948 se mu za to komunisté odměnili po svém.

Po modré turistické značce dojdete ze šumavské vesnice Nicov směrem na Kašperské Hory do míst, kde stávala obec Milov. Dnes tu po ní nenajdete žádné stopy, po odsunu německých obyvatel a řádění vojáků Československé lidové armády si to místo vzala zpět příroda...

Před osmdesáti lety muselo opustit moravské Boskovice 458 židovských obyvatel. Naprostá většina z nich skončila v nacistických vyhlazovacích táborech, domů se jich vrátilo jen 14.

Modelky československých oděvních podniků měly nejrůznější typy postav a na molo chodily až do své šedesátky. Zákulisí modelingu na přelomu 60. a 70. let poodhaluje tehdejší manekýnka Jarmila Trávníčková.

Toužila být učitelkou, ale během padesátých let si Iva Ondráčková vyslechla z úst soudruha přednosty školského úřadu jasný verdikt. Svého snu se ale nikdy nevzdala.

V pražské ulici Na Šťáhlavce je na plotě domu číslo 5 připevněná poštovní schránka. Do podobné schránky na tomtéž místě přesně před 45 lety Václav Havel za dramatických okolností naházel desítky obálek s čerstvým prohlášením Charty 77.

Odsun Němců a nové osídlení českými dosídlenci, „dočasný“ pobyt sovětských vojsk, který se protáhl na více než dvacet let – tím vším prošla Červená Voda, podhorská obec na obou stranách česko-moravské zemské hranice.

Rod Moravců poprvé roztočil mlýnské kolo v roce 1852, potomci ho vlastní dodnes. Rodinu i mlýn poznamenala 2. světová válka i komunistický režim. O pohnutém osudu rodinného klenotu pro Paměť národa vyprávěl Jaromír Moravec.

Dnešní Hejnice působí poklidným dojmem, a přitom má toto městečko na úpatí Jizerských hor za sebou bouřlivé 20. století. Hospodářský vzestup i pád, drsné vysídlení německých obyvatel a proměnu proslulého poutního místa na internační tábor.

Co v obci pod Orlickými horami mají společného Čeští bratři z 15. století a soukromí zemědělci o pět století později? Pronásledování. Obě skupiny se snažily ubránit si základní lidskou svobodu.

Synagoga byla v plamenech a hrnul se z ní štiplavý dým. Nocí se ozýval praskot a řinčení skel. Město zdobila téměř půl století. Byla noc z 15. na 16. března 1939, první noc a den nacistické okupace Československa.

Lidé, kteří milovali svá hospodářství a rozuměli jim, byli kvůli násilné kolektivizaci často označeni za nepřátele. Takový je i příběh několika sedláků z Telecí, kteří přišli o  to nejcennější, o svou půdu.

Katolické kostely v Rozhovicích na Chrudimsku nebo v Mistrovicích v podhůří Orlických hor uchovávají ve svých interiérech pozoruhodná díla vytvořená Vojmírem Vokolkem.

Po podzimních operacích partyzánů okolo Zubří u Valašského Meziříčí následovaly odplaty nacistů. Rodačky Milena Urbanová, roz. Holišová (1933), a Eliška Pečenková, roz. Němcová (1930) to násilí viděly. Jejich vzpomínky vykreslují hořkou kapitolu historie města. 

„Proč se vracíme k pohnutým dějům a urputným zápasům minulosti? Protože milujeme budoucnost!“ přečte si návštěvník, vstupující do tzv. Památníku Pečkárna. Honosná budova bývalého Petschkova paláce neblaze proslula během druhé světové války.