Příběhy

Baranova je klidná ulice na pomezí pražských Vinohrad a Žižkova, lemují ji činžáky postavené v první polovině 20. století. Za názvem najdeme příběh rodiny přesvědčených komunistů. Kdo tedy byl onen Baran? Mnoho lidí to nejspíš neví...

Příjezd sovětských tanků do centra severočeského Liberce před 54 lety měl dramatický průběh a tragické následky. Letos si ho Liberečtí mohli připomenout i besedou s aktéry a svědky tehdejších událostí.

„Pozoroval jsem, jak se náměstím sunou štrůdly ruských tanků. Najednou vidím, že jeden je moc vlevo. Dal jsem foťák k oku, tank naboural do podloubí, já zmáčkl spoušť.“ Ikonická fotografie zachytila nehodu, po níž zahynuly tři z devíti libereckých obětí invaze.

Maminka měla o synka strach, znepokojovala ji jeho plachost. A protože se znala s paní Svojsíkovou, manželkou zakladatele českého skautingu, přihlásila ho do junáckého oddílu. Zdeněk Zelený řečený Káďa nakonec naplnil svůj život neuvěřitelným dobrodružstvím.

„Když jsem přišel domů s tím, že chci konvertovat k židovství, tak táta řekl: ‚Karlíku, neblbni, všichni jdou od toho.‘“ Vrchní zemský rabín a spisovatel Karol Sidon dnes slaví významné životní jubileum.

Zprvu byl vnímán jako „bolševický“ biskup. Postupně ale z opatrného pragmatika vyrostl ve vůdčí postavu boje proti komunistickému režimu. Kardinál František Tomášek zemřel před 30 lety.

Do cely předběžného zadržení ho Státní bezpečnost odvezla poprvé z lavic Radotínského gymnázia. Jeho rodina má ušlechtilý literární rodokmen, na vlastní pěst však poznával svět spíš z odvrácené strany. Čtvrtého srpna slaví Jáchym Topol šedesáté narozeniny.

Po zelené turistické značce se pěšky i na kole dostanete z Železné Rudy přes Debrník až na hraniční přechod Železná Ruda - Bayerisch Eisenstein v Alžbětíně. Koncem března 1948 se stejným směrem do Bavorska vydala dvojice mladých lidí za svobodou...

Před 110 lety se narodil Kamil Lhoták, malíř balónů, automobilů a jednorukých žen. Ve svých obrazech a ilustracích vytvořil svébytný svět, podobně osobitý byl i jeho životní příběh. Kamil s tatínkem do jeho posledních let nakonec žili jako dva staří mládenci.

Naše interaktivní muzeum v Pardubicích pracuje s příběhy pamětníků tak, aby zaujaly mladou generaci. Celá expozice je úplně jiná, než jsme byli doposud u muzeí zvyklí. Působí zcela současně a naznačuje budoucí trend takových institucí.

Sotva se narodil, už musel pracovat. Od tří let pásl husy, od čtyř kozu. Nekonečný hlad nebylo možné utišit, proto lovil vrány a hady. Do první třídy chodil v sukních, oblečení nebylo. V létě spával na seníku, v zimě na jedné lavici v kuchyni se sourozenci.

Byl elitním číšníkem luxusní pražské restaurace a servíroval i předním komunistům. V exilu se pak staral o domácnost výrobce slavných automobilů. Podobně jako pikolík od Hrabala byl Petr W. Noack osudově rozkročen mezi Čechy a Němci.

„Neuměl si život zjednodušovat – a ani to nechtěl,“ vzpomínal v říjnu 1983 novinář Sláva Volný na svého dlouholetého kolegu a přítele Jiřího Lederera. Publicistu a intelektuála, od jehož narození uplynulo 15. července už sto let.

Historie českého skautského – junáckého hnutí má řadu milníků. Jedním z nich je určitě 13. červenec 1912, den, kdy profesor tělocviku na žižkovské reálce Antonín Benjamin Svojsík vyrazil se skupinou třinácti chlapců na pochod na Vysočinu.

Hanuš Hron vzpomíná na děsivé okamžiky, kdy do Terezína dorazili vězňové z táborů na východě, trosky už téměř nepodobné lidem, ale i na dobrodružné výpravy tajnými terezínskými chodbami pro vánoční stromek.

Zneužily pardubické náměstí Republiky jako místo svého kultu. Nacismus i komunismus zde postavily symboly moci, stála na něm nacistická „slepice“ i bizarní oslava kolektivizace. A co rudoarmějec od ‚Tyršáků‘? Bude se jako Stalinův sokl bez Stalina taky poroučet?

Na palubu říční lodi vstoupil Jan Holík poprvé jako sedmnáctiletý a na Labi se plavil desítky let. Jeho příběhem připomínáme sté výročí založení Československé plavby labské.

Po únoru 1948 byla u nás Klementem Gottwaldem vyhlášena takzvaná jiráskovská akce. Jejím vrcholným okamžikem se stalo uvedení husitské trilogie Otakara Vávry v polovině 50. let. Tyto filmy nadlouho ovlivnily naše vnímání Jana Husa, husitství a české reformace.

Režim se v roce 1985 cyrilometodějské poutě na Velehrad obával: narušovali ji, vydávali za mírovou slavnost. „Já jsem jim to říkal: nedělejte to, to nedopadne,“ usmíval se Tomášek. Účastnilo se jí na 200 tisíc lidí a nedopadla vlastně až na náměstích v roce 1989.