Příběhy

„Je mi líto, že se z totalitní doby dělá jen takový monolit bahna. Normalizace byla velmi komplikovaná, ale i tenkrát se daly prosadit věcí, které měly hodnotu.“

Odsun Němců a nové osídlení českými dosídlenci, „dočasný“ pobyt sovětských vojsk, který se protáhl na více než dvacet let – tím vším prošla Červená Voda, podhorská obec na obou stranách česko-moravské zemské hranice.

Doba normalizace přinesla ztrátu nadějí a rezignaci lidí na veřejné angažmá. Přesto se tehdy zrodilo environmentální hnutí mládeže založené na dobrovolnictví, hnutí kde mohla znít i kritika komunisty devastovaného životního prostředí.

Nechtěl se stát spisovatelem. Psaní pro něj ale bylo způsobem, jak svým životem nést trauma holokaustu. Spisovatel Arnošt Lustig se narodil 21. prosince 1926 – právě před 95 lety.

Byl jednou ze stěžejních osobností českých dějin 20. století. Václav Havel nás opustil před deseti lety. Jak na něj vzpomínali lidé, kteří se s ním setkali? V koláži vzpomínek na prvního českého prezidenta nechybí ani hlas jeho samého.

Rod Moravců poprvé roztočil mlýnské kolo v roce 1852, potomci ho vlastní dodnes. Rodinu i mlýn poznamenala 2. světová válka i komunistický režim. O pohnutém osudu rodinného klenotu pro Paměť národa vyprávěl Jaromír Moravec.

Dne 15. prosince si připomínáme nedožité 90. narozeniny Evalda Schorma, klíčové - a neprávem pozapomenuté – osobnosti československého filmu druhé poloviny 20. století.

Latinské Post Bellum znamená „po válce“. V archivu Paměti národa najdete nejčastěji domácí příběhy, které jsou vyprávěny právě „post bellum“. Jenže my se věnujeme i řadě projektů „ve válce“ - in bello... A jedním z nich je Paměť kubánského národa.

Přípravy provázela vůně napečených sušenek. V terezínském ghettu pak zemřela dcera, otec kvůli synovi velmi riskoval. Rodiče se osudu nevyhnuli, z Osvětimi se jako jediný z rodiny vrátil syn Pavel Werner. Mengele totiž „Birkenau Boys“ vyřadil z fronty na smrt.

Dnešní Hejnice působí poklidným dojmem, a přitom má toto městečko na úpatí Jizerských hor za sebou bouřlivé 20. století. Hospodářský vzestup i pád, drsné vysídlení německých obyvatel a proměnu proslulého poutního místa na internační tábor.

Tak jí běloruská policie vyhrožovala, následovalo nezákonné zadržení a bití. Výpověď Marie Matusevič o násilí běloruských bezpečnostních složek pak litevskou policii šokovala. V Litvě jí přiznali status oběti.

Petr Uhl byl celoživotním obhájcem lidských práv a autentickým stoupencem levicových hodnot. A právě proto ho komunistické tvrdě pronásledovali… „Užití násilí je od ďábla, i kdyby bylo ospravedlněno morálně správnými cíli,“ říkal. Zemřel ve středu 1. prosince 2021.

Svoboda je to nejcennější. Nemohla opustit vězněného manžela a emigrovat z Kuby. Dlouho pak neviděla děti, prarodiče s nimi totiž odjeli do USA. Ty pak v exilu už nezastihla… Mimořádně statečná žena chce své svědectví předávat dál. Za svobodu zaplatila mnoho.

Sama Kuba je vězením – z ostrova nemůžete jen tak lehce utéct. Jenže dostat na něj tu nejcennější komoditu – informace – je téměř nemožné. V rámci projektu Paměť kubánského národa jsme se věnovali práci nezávislých novinářů na ostrově nesvobody. 

Učitel na jičínské ekonomce Josef Novotný položil telefonní sluchátko a vrátil se do třídy. Byl 21. listopad 1989. „Takže studenti v Hořicích stávkují. A co vy?“ Pak začala stávka a místo výuky probíhaly debaty s učiteli o dění v Praze. 

Na silvestra 1948 zatkla Státní bezpečnost rodinu Indrákových – tatínka, maminku a jejich nezletilou sedmnáctiletou dceru Jarmilu. Jaký měli důvod je ničit? Podle vyšetřovatele se dopustili velezrady, protože u sebe nechali přespat špiona ze západu.

Herec Východočeského divadla v Pardubicích Petr Dohnal se o událostech ze 17. listopadu dozvěděl v Praze o dva dny později a hned v pondělí 20. listopadu se zapojil do organizování protestů v divadle v Pardubicích, kde vzniklo Občanské fórum.

„Vláda sama vyrábí disidenty, stačí totiž být politickým nepřítelem castrismu,“ tvrdí kubánský právník. „Režim pak zajistí, že vás zavrhne celá společnost.“

Babka je malá osada rozptýlená kolem státní silnice západně od města Polička. Když se v srpnu roku 1948 v místě objevil neznámý muž, který o sobě tvrdil, že je shozeným parašutistou ze západu, nikdo z místních ho neudal. Právě naopak – pomohli mu.