Liselotte Pultarová prožila celou válku v Lipsku, kde se narodila českým rodičům. Pro Paměť národa popsala letecké nálety na tamní válečný průmysl i dobytí americkou armádou.
„Nebýt mé maminky, tak já tady nejsem. Ona měla už jen mě a život beze mne pro ni neměl smysl. Proto vynakládala všechno, co mohla, abych já přežila,“ vzpomínala Anita Franková.
Před sto lety se narodil Pravomil Raichl – hrdina východní fronty a vězeň komunismu. Dožil se 81 let, zemřel v den, kdy chtěl zastřelit komunistického prokurátora Karla Vaše.
Pražská Němka Emanuela Köhler patřila mezi dva milióny Němců, kteří museli během roku 1946 odjet transporty z Československa. Znalost češtiny a štěstí na dobré lidi ji uchránily od krutého zacházení s Němci bezprostředně po konci války.
Josef Vávra se narodil z nemanželské lásky mladičké Marie Vávrové a Josefa Hasila, strážmistra SNB a legendárního převaděče. Vyrůstal bez rodičů a jeho nelehké dětství ještě ztížil tendenční špionážní film Král Šumavy.
Jiří Fišer vzpomínal na 27. leden 1945: „Bylo sněhu po kolena a my jsme s radostí vyběhli a vítali vojáky.“ Byl posledním žijícím dvojčetem pocházejícím z Československa, na nichž Josef Mengele prováděl pokusy.
Na konci loňského roku oslavil 95. narozeniny jako přední a aktivní umělec. Jeho návrh zvítězil v soutěži na výtvarné řešení stanice metra trasy D Nové dvory.
Tehdejší středoškolák přicházel na Václavské náměstí od 15. ledna 1989 každý den a účastnil se 21. ledna i takzvané národní poutě k hrobu Jana Palacha v jeho rodných Všetatech.
Jaroslava Poláková nikdy nezapomene na čtvrtek 19. ledna 1989, kdy se její syn nevrátil domů z demonstrace na Václavském náměstí. Policisté ho odvezli do Bartolomějské ulice, kde ho zmlátili, až necítil nohy.
Připomínat Jana Palacha, který se 16. ledna 1969 upálil a o tři dny později zemřel, bylo nebezpečné. Komunisté se poselství jeho oběti, kterou chtěl vyburcovat společnost k odporu proti nesvobodě, snažili vymazat z paměti národa.
Šesticípá hvězda ze žluté látky s nápisem JUDE vyloučila Čechy židovského původu ze společnosti a byla předzvěstí jejich transportů do vyhlazovacích táborů.
Dva roky nesměl Adolf Dušek vstoupit do svého lesa na pomezí Račic nad Trotinou a Sendražic. Zabrali ho nacisté a Duškovi netušili, co v něm budovali. Po válce zde našli železobetonová torza přepravníků a tři patra podzemních montážních hal.
V lednu 1977 podepsala Prohlášení Charty 77 se svým manželem Jaromírem Stibicem. Nešlo jim o politiku, ale o dodržování lidských práv v Československu, ke kterému se komunistická moc zavázala.
Vánoce roku 1958 trávil Petr Záleský ve vazbě Uherském Hradišti a v lednu ho soud poslal na dva a půl roku do vězení. Provinil se tím, že šířil protirežimní básničky a texty.
Alik Olisevyč ze Lvova se zhlédl v ideích hnutí hippies v roce 1968. Dlouhými vlasy a neformálním zjevem bojoval za svobodu a nezávislost Ukrajiny, což v Sovětském svazu znamenalo žít pod dohledem tajné policie.
Krátce před 70. narozeninami zemřel katolický kněz Adam Rucki, který zažil normalizační šikanu duchovních. Státní bezpečnost mu nabízela faru a zastavení trestního stíhání výměnou za spolupráci. Odolal.
Luis Manuel Otero Alcántara patřil mezi hlavní tváře protestní hladovky šesti umělců a členů Hnutí San Isidro, kterou usilovali o propuštění politického vězně Denise Solíse a dodržování lidských práv na Kubě. Po deseti dnech hladovky byl spolu s ostatními zatčen.