Barbora Šťastná

Dagmar Stachová se nikdy nedozvěděla, zda to byl omyl, nebo záměr. Po zatčení její matky ji estébáci nechali v odlehlé myslivně samotnou. Plačící dvouletou holčičku lidé našli až po několika dnech. Důsledkem dramatické události byl také rozpad rodiny.

Korupce je u nás od 90. let nejčastěji zmiňovaným zlořádem politiky. Nezjevil se tu ale až po roce 1989, naopak. V době socialismu úplatkářství kvetlo na podhoubí byrokracie, nedostatku zboží a nefungujících služeb.

Socialistický režim sice naoko oslavoval mateřskou roli žen, ve skutečnosti však budoucí matky stavěl do role neinformovaných a ne zcela svéprávných bytostí, o nichž rozhoduje neotřesitelná autorita lékaře.

Do cely předběžného zadržení ho Státní bezpečnost odvezla poprvé z lavic Radotínského gymnázia. Jeho rodina má ušlechtilý literární rodokmen, na vlastní pěst však poznával svět spíš z odvrácené strany. Čtvrtého srpna slaví Jáchym Topol šedesáté narozeniny.

Vlasatý pobuda v rauši se s tupým výrazem kýve ze strany na stranu. Drogy dostává ze Západu. Tak dobová propaganda vykreslovala „feťáky“. Mladí začínající narkomani však ve skutečnosti byli odkázáni na lékárničky svých matek, ti pokročilí vykrádali lékárny.

Před 110 lety se narodil Kamil Lhoták, malíř balónů, automobilů a jednorukých žen. Ve svých obrazech a ilustracích vytvořil svébytný svět, podobně osobitý byl i jeho životní příběh. Kamil s tatínkem do jeho posledních let nakonec žili jako dva staří mládenci.

Přes hory a lesy, na lodi, vlakem, letadlem v houfu západních turistů, anebo spořádaně přes rakouský konzulát. Jugoslávie v době normalizace představovala pootevřené dveře na Západ a za svobodou vedly desítky různých cest.

Hlas Ameriky a Svobodná Evropa by se umístily na předních pozicích, sledovanost všech stanic se tehdy ovšem neměřila. Kutilové a radioamatéři vedli tichou válku s hlasitými rušičkami o co nejkvalitnější poslech. „Půvab“ čehosi zakázaného skončil až v roce 1988.

Hanuš Hron vzpomíná na děsivé okamžiky, kdy do Terezína dorazili vězňové z táborů na východě, trosky už téměř nepodobné lidem, ale i na dobrodružné výpravy tajnými terezínskými chodbami pro vánoční stromek.

Na palubu říční lodi vstoupil Jan Holík poprvé jako sedmnáctiletý a na Labi se plavil desítky let. Jeho příběhem připomínáme sté výročí založení Československé plavby labské.

Komedie Dovolená s Andělem z roku 1952 nijak nepřehání: odborářské rekreace byly jedním ze způsobů, jak režim „ideově působil“ na občany i v jejich volném čase. A to dlouhodobě – překvapuje totiž, že v článku budeme citovat příručky až z osmdesátých let...

Spolupracovnice Paměti národa Scarlett Wilková už několik let natáčí příběhy řecké komunity v Česku. Osudy řeckých uprchlíků inspirovaly vznik jejího nového románu Až uvidíš moře.

Nebyly to pouhé milenky či přítelkyně. Všechny věděly, že nějak pomáhají odboji a riskují. Velmi. Tyto ženy stály po boku Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi. Věděly, že nasazují život pro něco, co je přesahuje.

Členství v Pionýrské organizaci nebylo za socialismu pro děti povinné, jak se dnes někdy mylně uvádí. Všechny děti ale byly vedeny k tomu, aby toužily stát se pionýry. A u většiny dětí se to dařilo - třeba jen proto, že chtěly zapadnout do kolektivu.

Lidové soubory písní a tanců byly výkladní skříní komunistického režimu. Primáši cimbálových kapel ale zároveň čelili tvrdé cenzuře a šikaně ze strany papalášů z národních výborů.

Její hlas, často přehlušovaný drnčením a pískáním socialistických rušiček, byl jedním z těch, které lidem v Československu v době normalizace přinášely svobodné zpravodajství. 26. května slaví 75. narozeniny.

„Naprostá anarchie,“ tak pamětník vzpomínal na akci Mládež vede Brno. V květnu 1949 se vedení města ujali středoškoláci a učňové. Jedny tento „karneval“ vynesl do funkcí, jiné málem poslal za ostnatý drát. Organizátor akce Otto Šling pak skončil na popravišti.

Den po kapitulaci Německa 9. května roku 1945 začaly na Mladou Boleslav dopadat bomby. Šokované obyvatele tehdy většinou ani nenapadlo, že je bombarduje sovětská armáda. Mýty a utajování kolem této tragédie přetrvaly až do nedávných let.

Jedna puška na dva až tři muže. Boje v ulicích města. Kasárna na náměstí Republiky plná německých zajatců i civilistů. Tak vypadá Praha během povstání v květnu 1945 ve vzpomínkách odbojáře Pavla Tučného.