Příběhy

Volejbalistka Irena Králová prožívala krásných 19 let a sportovní úspěchy. Přesto se v roce 1988 rozhodla pro emigraci… Otevřete trauma jedné zdánlivě spořádané rodiny, ale i šťastnou pohádku, ve které je místo střevíčku na nožce těžký kufr na nártu.

„Naprostá anarchie,“ tak pamětník vzpomínal na akci Mládež vede Brno. V květnu 1949 se vedení města ujali středoškoláci a učňové. Jedny tento „karneval“ vynesl do funkcí, jiné málem poslal za ostnatý drát. Organizátor akce Otto Šling pak skončil na popravišti.

V manifestu tehdy stálo: „Přes všechny politické, stavovské a třídní rozdíly semkněme se u víře v demokracii a svobodu (...)“ Obdobnou situaci prožíváme také dnes. Řeknete „Věrni zůstaneme“ i vy v roce 2022?

Na přelomu dubna a května se do šumavské Kvildy turisté nehrnou. Vleky stojí, na cyklistiku je ještě chladno. Letos bylo ale i tou dobou v nejvýše položené české obci živo. Díky jihočeské pobočce Paměti národa se tam postupně sešlo 150 středoškoláků.

Vojáci v britských uniformách pochodují hlavní třídou. Kromě československé a sovětské vlajky nesou i americkou a dvě britské. Kde se vzali ve východních Čechách? Na květen 1945 i odjezd britských vojáků z města vzpomínala pardubická rodačka Eva Kopecká.

Jedna puška na dva až tři muže. Boje v ulicích města. Kasárna na náměstí Republiky plná německých zajatců i civilistů. Tak vypadá Praha během povstání v květnu 1945 ve vzpomínkách odbojáře Pavla Tučného.

Divadelní prkna se za 81 let, která na nich strávil, změnila. Herectví se zcivilnilo, ubylo patosu i líčidel. Herci ale dnes komunikují s divákem víc než dřív – masku nahradila pregnantnost myšlenky. Stanislav Zindulka by 5. května oslavil 90. narozeniny.

Za účasti vážených hostů z řad české diplomacie, politiky, židovské obce a rodiny oslavil včera na pražském Hagiboru 100. narozeniny profesor Felix Kolmer (1922), vězeň z Terezína, Osvětimi a Friedlandu, celoživotní skaut a světoznámý akustik.

Ikona olympiády v Mexiku roku 1968, ale i blízká spolupracovnice Václava Havla nebo podporovatelka ukrajinských sportovců v době anexe Krymu. Věra Čáslavská by 3. května oslavila 80. narozeniny.

Ve středu 2. května 1945 v půl osmé večer uslyšeli obyvatelé vysočinských vesnic Pustá Kamenice a Čachnov ohlušující výbuch. V nedalekém lese Pekelci najel vlak plný německých vojáků na nálož, kterou tam připravili sovětští partyzáni.

Vězňové na Borech v nedělním volnu roku 1979 debatovali o tom, kdo z disidentů by měl být ministrem zahraničí. Jiří Dienstbier se stal jasnou volbou. V uplynulých dnech by se dožil 85 let.

Miroslavu Kaštovskou a Elišku Michalskou spojuje podobný osud. Narodily se počátkem 30. let 20. století a vyrůstaly pod beskydskými kopci. Jejich otcové během druhé světové války pomáhali partyzánům a zaplatili za to svými životy.

Dříve svými písňovými texty vzdoroval komunistickému režimu, dnes se v nich vysmívá prezidentovi, bývalému premiérovi nebo útočí na diktátora Putina. Jaroslav Hutka, který 21. dubna slaví pětasedmdesáté narozeniny, se svou hudbou stále vyjadřuje k aktuálnímu dění.

„Slováci by měli konečně rehabilitovat Tisa, když Češi už rehabilitovali Háchu,“ napsal nedávno v internetové diskusi jeden slovenský přispěvatel. Kým skutečně byl katolický kněz, prezident prvního samostatného slovenského státu a válečný zločinec Jozef Tiso?

​​​​​​​Mluvilo se o nich jako o teroristické skupině. U soudu jim říkali „budislavští Jánošíci“. Ve skutečnosti to byla jen parta venkovských uličníků. Jejich příběh začal o Velikonocích 1948.

„Celá léta lidem něco říkáte, oni si vás váží a věří vám – a teď tohle,” vzpomínal katolický kněz Alois Kánský na okamžik, kdy vyšlo najevo, že ho tajná policie vedla jako agenta. Po revoluci se věřícím omluvil při bohoslužbě.

Tři příběhy, tři osudy. Spojuje je místo narození – středočeské Lidice. A také skutečnost, že jako jedny z mála lidických dětí vyhlazení vesnice přežily. Nacisté si je vybrali k „poněmčení", ale své plány naštěstí nestihli uskutečnit…

Dění na Ukrajině vyvolává trpké vzpomínky na sovětskou invazi do Československa v srpnu 1968… „Je to skoro jak přes kopírák,“ říká Zdeněk Pinc. Pamětníci pociťují bezmoc, zklamání a obavy z budoucnosti.

Vesnice Loučka měla na konci války hned dvakrát lehnout popelem. Rodná ves Josefa Petrů však osdu Ploštiny jako zázrakem unikla. Zkáza a dramatické výjevy se jí ovšem nevyhnuly...