Příběhy

Kdy se narodil Lenin? Čtete Rudé právo? Všechny československé kapely a hudebníci museli v 70. a 80. letech podstupovat ponižující zkoušky. Oficiálně šlo o to, zbavit se kýče, ve skutečnosti se režim zbavoval všech, jejichž hudba byla nepohodlná.

Ve východní části Českého středohoří se můžete vydat po stopách mladých lidí, kteří na venkově hledali v době 70. a 80. letech svobodu. Jejich příběhy ukazují tupou brutalitu normalizačního režimu, který jejich „baráky“nechal zbourat.

Synagoga v Liberci během tzv. křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938 lehla popelem. Na jejím místě dnes stojí knihovna a nová synagoga, u jejíhož zrodu stál Pavel Jelínek. Marně žádal o vyplacení pojistného za vypálení.

Po válce museli oba opustit své domovy jako nepřátelé Československa. Setkali se jako nevolníci na nucených pracech na Berounsku a zůstali spolu napořád.

V nádherné krajině mezi Kralickým Sněžníkem, Rychlebskými horami a Hrubým Jeseníkem se nachází několik zaniklých osad, které byly po vysídlení Němců srovnány se zemí a pohltila je příroda. I přesto rozhodně stojí za návštěvu.

Josef Kapel našel rodinu Františka Jaroše, který mu zachránil život, díky členovi Klubu přátel Paměti národa Václavu Janíkovi. Ten si přečetl naši výzvu a rozjel se do Sirákova, odkud Jarošovi pocházejí, a podařilo se mu získat kontakt na člena rodiny v Českých Budějovicích.

Cesta k modré knížce neboli osvobození od vojenské povinnosti za socialismu vedla nejčastěji přes předstírané diagnózy, psychiatrii, fingované sebevraždy nebo drogy. Odpírači ji volili ze strachu ze šikany a nátlaku politruků.

Jakmile Rudá armáda dobyla Užhorod, Stalinův diktátorský režim tam začal okamžitě upevňovat moc. Bez ohledu na to, že se Sověti nacházeli na území, které před válkou náleželo Československu. To s odstoupením Podkarpatské Rusi souhlasilo 29. června 1945.

Odporná šikana, ztracené roky života. Taková byla pro Pavla Mahdala vojna za Husáka v letech 1983 až 1985. Jedinou světlou vzpomínkou byl bouřlivý aplaus na Strahově při poslední spartakiádě. Předcházel jí ale nácvik, při kterém šlo o život.

Politická vězeňkyně Hana Truncová připomíná nelehký osud Milady Horákové: V době, kdy stanula před Státním soudem na Pankráci věděl možná málokdo, že před podobným soudem stanula v Drážďanech v roce 1944 a byla odsouzena k osmi letům vězení.

Karel Hrubý byl jedním ze 200 tisíc sociálních demokratů, kteří odmítli sloučení Československé sociální demokracie s KSČ, ke kterému došlo 26. června 1948. V roce 1955 putoval na deset let do vězení.

Jako padesátiletý zjistil, že jeho rodiče prošli romským koncentračním táborem v Letech. A postavil se do čela iniciativy, která chce v místě tábora vybudovat památník romského holocaustu, který důstojně uctí památku obětí.

V říjnu roku 1950 proběhl v Litomyšli proces známý jako Stříteský a spol. Státní soud tehdy poslal do vězení 24 osob na celkem 220,5 let. Většinu odsouzených tvořili středoškolští studenti, devět z nich ještě nezletilých.

Milan Píka strávil se svým otcem poslední noc před jeho popravou oběšením 21. června 1949. Syna a otce spojovalo silné pouto, i když spolu strávili méně času, než by si přáli. Smutnou ironií osudu připadá letos výročí popravy na Den otců.

V roce 1980 stál jako druhý Čech v historii na stupních vítězů v závodě Světového poháru. V roce 1983 byl z reprezentace vyloučen. „Tlačili nás do věcí, jež nás nezajímaly. To nám ubíralo sílu na výkonnosti,“ vzpomínal na nátlak režimu na sportovce.

Komunistické bezpráví nezačalo ze dne na den v únoru 1948. Schylovalo se k němu hned v poválečných letech, jak ukazuje i příběh soudce Václava Stiebera.

Jiří Václav Hampl bojoval několik let za dokončení sousoší 82 dětí, které dvacet let tvořila jeho žena, sochařka Marie Uchytilová. Ta zemřela v předvečer sametové revoluce na infarkt, vyčerpaná mnohaletou prací a nezájmem o sousoší.

Sedmnáctiletý Jaroslav se ocitl v říjnu 1944 v policejní věznici gestapa v Malé pevnosti v Terezíně. Následovaly lágry Buchenwald a Flossenbürg. Přesný důvod svého věznění se nikdy nedozvěděl.

Po procesu s Miladou Horákovou a spol. začali komunisté hledat nepřátele ve vlastních řadách. Ze zrady obvinili 14 vysoce postavených komunistů. Jedním z nich byl Otto Šling. Jeho anglická žena skončila ve vězení, synové putovali po dětských domovech.